Příběhy ze Starého města
15. ledna 2011 v 9:37 | Johandule
|
Psané výtvory
ZÁHADNÝ TELEFONÁT
Zazvonil telefon. Když jsem ho zvedl ozval se vystrašený hlas.
"Jen tady leží! A... a já nevím... Proč? Všude je krev... Všude!!!"
Pak se ozval pláč, pláč, který říká "Já tu nechci být!" je žalostný a opravdový. Najednou nastalo ticho.
"Haló? Kdo volá? Je tam někdo?" vybafl jsem do ticha, ale nikdo se neozval.
O tři dny později, jsem jako každé ráno četl noviny. Zarazil jsem se u titulku "Pokoj plný krve" a vzpomněl si na telefonní rozhovor před třemi dny.
Stálo tam:
Policie vyšetřuje vraždu, která se stala asi před třemi dny
ve dvě hodiny ráno. Muž byl zavražděn v hotelovém pokoji
ve kterém přebýval týden.
"Včera měl odjet" řekla pokojská, která je ještě hrůzou bez
sebe kvůli tomu co viděla "a proto mě řekl recepční, aby sem
zašla do pokoje číslo 36 a zeptala se, jestli si prodlouží pobyt.
Zaklepala jsem na dveře, ale nic se neozvalo. Zkusila jsem to
znovu, a zase nic, a proto jsem lehce vzala za kliku. Dveře se
otevřeli a já zakřičela. Všude byla krev! Úplně všude!!! ...
Dál jsem si to číst nemusel. Spojil jsem si tu vraždu s telefonátem a rozhodl se s tím zajít na policii.
...
256879419 p
17. září 2010 v 12:59 | Johandule
|
Materiály...
Vyšel z domu a rozhlédl se. Na pravo uviděl nějakou postavu... Neviděl jí do tváře, pouliční lampa zrovna začala blikat až úplně zhasla... Přel mu mráz po zádech. Podíval se ještě jednou, ale nikdo tam nestál.
"To se mi jenom zdálo?" blesklo mu hlavou.
Vykročil do temné ulice. Rozhlížel se kolem, ale nikde nikdo...
"Kde všichni jsou? V tuhle dobu tu je alespoň tak..." jeho myšlenky přerušil divný zvuk. Otočil se!
"Ahoj, Johnsi!"
"Jéé, tos byla ty..."
"A co jako?"
"No... ten hluk. Tys tu popelnici nezhodila?"
"A proč bych to jako dělala... Nevíš kolik je?"
"Nevím, ale asi pozdě když tu nikdo není..."
"Tak to já už musím... Měj se!!!"
... Až budu mít čas tak to dopíšu...
Vykradač hrobů
1. září 2009 v 11:43 | Johandule
|
Příhody
Vykladač hrobů
aneb zeměpis pohřben za skříňkami
Stalo se to na gymplu asi měsíc před koncem školního roku. Byl to jeden nešikovný pohyb! A má věrná učebnice zahučela do míst věčného ticha a odpadků (není to ale koš!!!), kde jen hrobaři dávají ,,dobrou noc". Plna zoufalství jsem zašla s kamarádkou Maggie za školníkem, ale běda! Když jsme se blížili k onomu místu, školník nám řekl, že je to marné! Nemá dost sil, aby vytáhl naši ubohou kamarádku a proto tam zůstane navěky hnít. Kdyby nebyla učebnice zrovna za těmi nejvyššími skříňkami, mohl by ji vytáhnou než bys řekl švec, ale to právě nejde. Ale utěšil nás, že ji zkusí vytánou po vyučování. Ale zůstalo jen u planých slibů.
Druhý den ráno jsem netrpělivě vyrazila k vrátnici, ale nebyla tam. (tady se odkládají věci, které se našli jako například knihy, sešity, klíče, čipy, šperky...). Nevěděla jsem co dělat! Představa, že stále leží na dně propasti mezi papírovými kapesníky, petkami, starými žvýkačkyami a jinou špínou mě doslova mučila. Nakonec se však mé obavy pod tíhou studia rozplynuly a já zapomněla. No až do té doby, než se přiblížil konec školního roku. Já tušila, že se v nejbližší době budou odevzdávat učebnice.
A proto jsem se s Maggie dohodli, že počkáme až všichni odejdou po poslední hodině. To bylo docela snadné Maggie je pomalá s obědem. Ale i přesto nebyli ještě všichni hotoví a pořád postávali u skříněk, tak jsme museli stále čekat. No a protože nám byla dlouhá chvíle, skočili jsme si do obchodu. Asi po čtvrt hodině jsme se vrátili a byl tam Jožka. Jak je vidět, Jožka patří mezi mé hódně pomalé spolužáky, ale tentokrát nám i pomohl. Vylezl na skříňky a uviděl za nimi učebnici!!!! Chvíli jsem si myslela, že mám vyhráno, ale to nebyla pravda. Učebnice nešla a nešla vytáhnout. I když jsme to zkoušeli možnými i nemožnými způsoby.
Doufala jsem, že ji vytáhneme.
V pondělí jsme ji s nadějí opět zkoušeli dostat ven. "Dostala jsem nápad jak tu učebnici vytáhnout!" řekla jsem Maggie. No, byl to sice divný nápad, ale za zkoušku to stálo.
Doufala jsem, že ji vytáhneme.
V pondělí jsme ji s nadějí opět zkoušeli dostat ven. "Dostala jsem nápad jak tu učebnici vytáhnout!" řekla jsem Maggie. No, byl to sice divný nápad, ale za zkoušku to stálo.
NEPOVEDLO SE! Naštěstí se objevila paní uklizečka a pomohla nám z našich potíží... Po dlouhém vytahování a kroucení smetáku na všechny strany se to podařilo. "Huráááá!!!!" křičela jsem v duchu a tiskla k sobě učebnici (ale ne moc silně, protože byla trochu svým pobytek poznamenaná).
No, takle se to stalo. Ale jako vyhradač hrobů jsem asi nevypadala... :-D Učebnice Zeměpisu není poklad nebo něco cenného. No pro mě to byl poklad. Ikdyž Zeměpis moc nemusím...
Školní výlet
1. září 2009 v 11:41 | Johandule
|
Škola
Školní výlet 2009
Ostrava - Miniuni a Zogická zahrada
Na školní výlet se naše třída i s panem profesorem rozhodla jet do Ostravy. Chtěli jsme navštívit Miniuni a ZOO.
Ráno jsme měli sraz v 7.15 ve vestibulu na vlakovém nádraží. Všichni jsme přišli včas, protože nám to profesor důrazně nařídil a rozházet si to s tím na výletě nikdo rozhodně nechtěl. Opravdu jsme přišli všichni? Ne, někdo chyběl. Náš pan profesor! Jako vždy pozdě. Vlak jsme naštěstí stihli a vyrazili do Hranic. V Hranicích jsme přestoupili na vlak do Ostravy. Ve vlaku to byla samá sranda!!! Povídali jsme si a smáli. Moc se mi tam líbilo a ani se mi ho nechtělo opouštět. Když jsme vystoupili z vlaku ofoukl mě studený vánek.
Ve vlakovém vestiblu v Ostravě jsme měli rozchod asi 10 minut. Měli jsme zistit v kolik nám jede autobus do ZOO. Pan učitel si to nezjistil či co. Za pár minut nám autobus jel. Cesta byla dlouhá a nudná. Až konečně jsem ji viděla. S radostí jsem vysedla z autobusu a vkročili do ZOO! Nastudovali jsme si cestu a řekli pár pravidel. Mezi které patřilo například zákaz odbíhání a jiné nekalé činnosti. Šli jsme teprve kousek a pan profesor nás hned poučoval o tamtom a zas o támhletom. Sice mě bylo blbě (ještě z té jízdy autobusem), ale poslouchala jsem jeho výklad "Tady toto je vzácný druh, ...,, říkal.
Šli jsme dál. Plno zvířat a rostlin! Prošli jsme skoro celé ZOO. Ale ještě nám zbývala Cesta lesů, stínů, vody. Neměli jsme tolik času, abychom je prošli všechny a tak jsme si vybrali Cestu lesem. Líbila se mi. Pan profesor nám ukázal nějakou rostlinu co tam rostla a mi jsme ji hledali v atlasu rostlin... Vyšli jsme zpět mezi zvířata. Podívali jsme se na poslední, která jsme neviděli, zamávali naposled a šli na autobus.
Vrátili jsme se zpět do centra Ostravy. Pan profesor tady vyrůstal a proto jsme stáli skoro na každém rohu a zírali na výkladní skříně. "Tady mě teta kupovala zákuseky a támhle mě děda brával...", rozplýval se. Vyšli jsme z náměstí a kousek od něj byla cedule s nápisem MINIUNI. Zaířili jsme k ní, zaplatili vstup a vešli jsme do místnosti plné zmenšenin lodí a domů. Venku to byly taky! Tolik různých domů, chrámů a kdoví čeho. Proto jsem fotila prakticky pořád.
Vrátili jsme se zpět do centra Ostravy. Pan profesor tady vyrůstal a proto jsme stáli skoro na každém rohu a zírali na výkladní skříně. "Tady mě teta kupovala zákuseky a támhle mě děda brával...", rozplýval se. Vyšli jsme z náměstí a kousek od něj byla cedule s nápisem MINIUNI. Zaířili jsme k ní, zaplatili vstup a vešli jsme do místnosti plné zmenšenin lodí a domů. Venku to byly taky! Tolik různých domů, chrámů a kdoví čeho. Proto jsem fotila prakticky pořád.
Byl nejvyšší čas k návratu.
Šli jsme na nádraží kde na nás čekal vlak. No spíš jsme čekali na něj mi. :-) Frčeli jsme vlakem do Hranic a pak domů!!!!! Naše cesta zkončila.